| Město |  |
Třebíč |
Historie
Město Třebíč je jedno z nejstarších sídel na našem území. Staré folianty popisují, že když Stavitel naučil lidi všemu potřebnému a přinesl mezi ně civilizaci, tak lidé založili své první sídlo, Řím. Lidé dostali za úkol šířit víru ve stavitele a moc překonávat překážky i mezi nevědoucí. Postupně bylo osídleno celé středomoří a výpravy Stavitelovy pronikali stále hlouběji do střední Evropy a na sever. Jedna z nich se dostala na území, kde rostly vysoké neprostupné hvozdy, plné divoké zvěře. Jak karavana pronikala hlouběji na ono území, narazili klerici na velni silné zřídlo energie. Usoudili, že by zde mohla na tomto místě být postavena nová osada Stavitele. Ovšem v okolí tohoto zřídla žil lid, který, podobně jako oni před příchodem Stavitele, vyznával přírodní božstva. Snažil se je obrátit na víru, a doufali, že místo získají bez větších obtíží. Pohané ale odmítali přijmout nového boha a za pomocí silných rituálů zahnali kleriky zpět do jejich vlasti. Ti se s nepořízenou vrátili zpět do Říma. Byl svolán sněm, na kterém přednesli cestovatelé vše, na co narazili a pověděli nejvyššímu duchovnímu o onom silném zdroji svaté energie, které je ovšem špiněna nečistou magií pohanů. Papež usoudil, že se jedná o příležitost rozšířit víru ve Stavitele na nová území a povolal na pomoc bojovníky víry, paladiny. Spolu s paladiny vyrazili na výpravu také arcimág Travius Jezerius se a velitel soukromého vojska Grotter se svými syny a malou posádkou ozbrojenců. Když po několika týdnech dorazili na místo, setkali se s mnohem větším odporem, než původně čekali. Pohanští šamani předvídali příchod železných démonů a na jejich příchod se připravili. Primitivní zbraně nebyli pro vojáky a bojovníky víry překážkou. O největší zvrat se ovšem postarali šamani, kteří v okamžiku jasné prohry na pomoc povolali mocného bezejmenného plíživého démona. Nezranitelná bestie se vrhla mezi vojáky a bojovníky víry a začala je kosit jako obilí. Vypadalo to, že každá rána démona posiluje a pokaždé když byl zasažen ocelovým mečem, rána se zacelila a on se vrhl na bojovníky s ještě větší zuřivostí. Nebýt arcimága, který bestii oslabil a zrušil její nezranitelnost a Grottera, ktery démona vyzval a zasadil mu smrtelnou ránu, byli by lidé poraženi. Poté co byl démon poražen, ostatní pohané se buď rozprchli a nebo byli obráceni na víru. Svatyně pohanů, jadnu po druhé, zničily oddíly Stavitelovy, vedeny Grotterem a velitelem stráží, Hagenem. Jelikož však bylo zřídlo energie znečišťováno příliš dlouho, bylo natrvalo poskvrněno nečistými rituály. Proto bylo zajištěno ohnisko a kolem něho byl postaven ochranný kruh, kaple, které drželi nečistou energii pod zemí a byl na místo přinesen jeden z artefaktů, který dostali lidé od samotného Stavitele: Kladivo, které mělo moc uzdravovat a vnášet do duší lidí světlo a klid. Grotter byl za svou statečnost jmenován správcem nového místa a později se stal starostou města. Arcimág dostal privilegium postavit si na onom místě věž a založit akademii pro nové adepty řemesla.
Ve městě funguje řada organizací a spolků. Nejznámějším z nich je šlechtický Kamenný kruh. Je to v podstatě spolek nejváženějších členů šlechtických rodin, kteří ovládali město spolu se starostou. Jelikož však po předešlých událostech byl starosta i se svým jediným potomkem zabit, byl vyslán návrh králi, který žádal ustanovení Kamenného kruhu jako vládnoucí frakce města bez nutné přítomnosti starosty. Král usoudil, že lepší, než jmenovat jednu rodinu jako vládnoucí, bude vyhovět požadavkům šlechty, a na návrh kývnul. Kamenný kruh dnes tedy zdánlivě jedinou vládnoucí sílou ve městě a ovládá obchod a cechy řemeslníků. Cech obchodníků poskytuje střechu mistrům řemesel a kupcům a zajišťuje jim ekonomiku, zakázky a rovný hospodářský boj podle pravidel.
Ovšem, jak již bylo řečeno výše, nadvláda šlechty je jen zdánlivá . Hlavní slovo má a měla církev Stavitelova. Šlechta sice vládne, ale je to právě církev, která určuje, kdo je vinen a kdo ne. Dokonce i samotný král je církvi do jisté míry podřízen, ne však ovládán. Kdo se víře staví na odpor, je pokládán za kacíře a souzen podle práva. Pokud je se církev dostane do sporu se šlechtou, je nejčastěji povolán královský soudce a inkvizitor, kteří soud vyřeší jménem krále. Další důležitou skupinou je noční hlídka a městská garda. Dříve byla církev spojena s gardou a její velitel se přímo zodpovídal arcibiskupovi. Garda však neměla autoritu a docházelo k četným nepokojům. Proto král poslal do města své lidi, kteří měli za úkol reorganizovat gardu a postarat se o její profesionální výcvik. Tak se tedy stalo a tato reorganizace měla dokonce viditelné výsledky. Po dlouhé době hledání a po nejrůznějších pátráních byly rozprášeny skupiny organizovaného zločinu a rozbita zlodějská síť města. Spousta zlodějů a vrahů skončila na šibenici a pod sekerou kata, ostatní se buď stáhli do stínů a nebo úplně odjeli a vyhledali si větší a bezpečnější útočiště. Čistky byly opravdu velké ale síť se podařilo rozbít a tak ve městě a ulicích zavládl opět klid a relativní mír. Systém se osvědčil, proto král jmenoval prefekta a začala se psát historie profesionální gardy města Třebíče.
Poslední a nejpočetnější stranou města jsou pochopitelně měšťané a chudina.Obyčejné měšťanstvo nemá na hru samotnou až tak velký vliv. Podstatnější je ovšem lůza a chudina. Ve městě je stále spousta čtvrtí, kam se po setmění bojí chodit dokonce i garda v doprovodu paladinů víry. I když organizovaný zločin nepřežil a spousta lidí padla, někteří ovšem přežili a neutekli. Říká s, že po nějakém čase se sešli přeživší členové někdejších cechů vrahů a zlodějů a byla uzavřena dohoda o rozdělení města. Ne všem však dohoda o rozdělení voněla. Ti kteří souhlasili zvolili mezi sebou nejschopnější vůdce a tak došlo k rozdělení na dva gangy „nočních hlídačů“, jak si mezi sebou říkají. Ti kteří nesouhlasili, se dali na svou vlastní dráhu, nebo z města odešli.